Sdružení místních samospráv ČR
Nábřeží 599, 760 01 Zlín - Prštné
IČO: 75130165
telefon: +420 577 688 103
email: info@smscr.cz
Pro nečleny / vstup do SMS ČRKalendář
<   ZÁŘÍ 2017   >
POÚTSTČTSONE
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930 
Vystupování obce v pracovněprávních vztazích

15. 9. 2017

3. webinář metodicko-právní poradny pro obce

Stav místních komunikací obcí z prakticky všech krajů ČR

21. 9. 2017

Praha - tisková konference ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové s předsedou Sdružení místních samospráv Stanislavem Polčákem

Tisková konference

21. 9. 2017

TK ministryně pro místní rozvoj Karly Šlechtové a předsedy Stanislava Polčáka

 

ekolamp

  •   novinky RSS   •   novinky mailem   •   mapa stránek   •   facebook   •  
facebook
Krátké zprávy
Konference PROPAMÁTKY

9. - 10. 11. 2017 Havlíčkův Brod

Informace o metodickém doporučení

18. 8. 2017 Tvorba obecně závazných vyhlášek (stanovení školských obvodů spádových mateřských a základních škol)

Stanovisko ODK 2017

15. 8. 2017 Nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 34/15 ve věci obecně závazné vyhlášky města Litvínova č. 3/2013

Očkování proti infekčním nemocem

7. 8. 2017 Dopis MZD upozorňující na problémy vznikající zřizovatelům či organizacím, působícím v oblasti volného času

Podpora vzdělávání volených zástupců obcí I. typu

Představení projektu

12 / 3 / 4 / 5 / 6 / 7 / 8 / 9 / 10 / 11 / 12 / 13 / 14 / 15 / 16 / 17 / 18 / 19 / 20 / 21 / > / >> /

Anketa
Na jaké platformě vyřizujete e-maily pro pracovní účely?





aktuality >

Důležitý judikát k obecnímu vlastnictví

Červnový nález Ústavního soudu uzavírá spor Semil s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových. Přiznává nemovitý majetek, který město v dobré víře před lety přijalo a řádně se o něj staralo.

Dne 6. června 2017 vyhlásil Ústavní soud dlouho očekávaný nález ve věci stěžovatele Města Semily týkající se sporu o pozemky, které Semily získaly na základě přechodu majetku dle zákona č. 172/1992 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí od státu. Řešenou otázkou bylo, zda byly splněny podmínky pro přechod pozemků na Město Semily, a pokud tomu tak nebylo, zda tato okolnost mohla mít vliv na dobrou víru Města Semily a tím i na (ne)možnost nabytí těchto pozemků vydržením z jeho strany. Podle ustanovení § 130 a § 134 zákona č. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 platilo, že vlastnické právo vydržením mohl nabýt jen oprávněný držitel, měl-li nemovitou věc nepřetržitě v držbě po dobu 10 let. Česká republika se nicméně prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových po letech držby těchto pozemků ze strany Města Semily přihlásila o jejich navrácení. K přechodu majetku z vlastnictví státu do vlastnictví obce bylo podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. ale třeba nejen existence vlastnického práva státu a formální existence práva hospodaření svědčící národním výborům, jejichž práva a povinnosti přešly na obce, ale též podmínka, aby obce s takto definovaným majetkem ke dni účinnosti citovaného zákona reálně hospodařily. Aby si Město Semily mohlo předmětné pozemky ponechat i nadále, muselo tak dokázat, že už tehdy s nimi aktivně hospodařilo. Situace dospěla až do stadia soudního řízení, kdy Úřad žaloval Město Semily o určení vlastnického práva k těmto pozemkům a prosazoval názor, že nebyla naplněna podmínka hospodaření, protože na pozemcích v Semilech byly postavené domy. Takový výklad by byl příznivý i pro bytová družstva, která by mohla uvedené pozemky později bezplatně nabýt od státu. Pro Město Semily byly ale ve hře desítky milionů korun a i vrácení dotací do rozpočtu EU. Státu však dal v jeho právním posouzení zapravdu nejdřív jak Krajský soud v Hradci Králové, tak později i Nejvyšší soud. Oba soudy nařídily převést pozemky zpět na stát, jelikož se domnívaly, že Město Semily je drží neoprávněně. V řízení u Ústavního soudu se tak nejpalčivějším stal výklad pojmu faktického hospodaření ve smyslu § 1 odst. 1 uvedeného zákona. Úřad opětovně poukazoval především na konsistentní interpretační praxi českých soudů, a na to, že ústavní stížností napadená rozhodnutí jsou s ní zcela v souladu a jakýkoliv odklon by proto byl protiústavní.

Ústavní soud však rozhodnutí obou soudů zrušil. Připomenul, že podmínka faktického hospodaření nebyla interpretačně ustálená (oscilovala od toho, že postačuje prostá evidence majetku, až po kritérium fakticity užívání, k němuž se následně přiklonil i Ústavní soud). Dovodil, že u pozemků byly splněny nejen formální podmínky pro přechod vlastnického práva ze státu na stěžovatele, nýbrž také podmínka materiální, to znamená, že Semily s daným pozemkem reálně hospodařily, a to prostřednictvím jím zřízených technických služeb. Krajský soud ve svém rozsudku odkazoval na judikaturu Nejvyššího soudu a dovodil z něj funkční souvislost (a tedy do značné míry sdílení právního režimu) mezi pozemkem přístupovým pozemkem a dalšími pozemky. Tuto souvislost použil i pro zpochybnění dobré víry Města Semily. Takto přísný závěr však z judikatury Nejvyššího soudu (týkající se zejména vydávání nemovitého majetku podle restitučních předpisů) dovozovat nelze. Ústavní soud přitom nezpochybnil účel judikatury - tedy sjednocení právních vztahů mezi navzájem funkčně propojenými nemovitostmi - nicméně takovéto nároky lze klást na povinné subjekty podle restitučních předpisů nebo na stát vydávající majetek obcím, jak tomu bylo v tomto případě. Takovýmito požadavky nelze ale poměřovat (ne)existenci dobré víry subjektu, jenž má podle těchto předpisů majetek nabýt. Právní uspořádání k sporným pozemkům Město Semily vymezovalo v době, kdy jeho právní hodnocení situace nebylo v rozporu s relevantní judikaturou ani s právní úpravou. Sama Česká republika utvrzovala stěžovatele v posléze nesprávném právním hodnocení věci, a to jak svojí aktivitou (srov. uzavření kupních smluv k pozemkům, které by stěžovatel ani podle zákona č. 172/1991 Sb. nabýt nemohl), tak svojí pasivitou, kdy více než 10 let ponechala v katastru nemovitostí ve svém důsledku nesprávný zápis o vlastnickém právu k předmětným pozemkům. Ústavní soud nakonec zdůraznil, že jeho posouzením bude dosaženo toho, co zákonodárce přijetím zákona č. 172/1991 Sb. zamýšlel, tedy - "navrácení historického majetku obcím".

 

Odkaz na předmětný judikát:

http://nalus.usoud.cz/Search/GetText.aspx?sz=2-2599-16_1