Článek zpravodaje 06/2021

Hřiště je nezbytnou součástí intravilánu každé obce. Děti už tolik nelezou po stromech, po skalách, silnice je dnes pro hraní nebezpečná a kluci, co chtějí mít hezké svaly, se bez workoutových prvků taky neobejdou. Pozoruhodnou zkušenost se stavbou a financováním hřiště má starosta jihočeské obce Stádlec Milan Kelich. Tato zkušenost dokonce prý přesáhla jeho celé jedno volební období. Jak sám v této souvislosti říká, starosta by měl být, kromě jiného, i tak trochu vizionářem a dívat se dále než jen na horizont čtyř let svého mandátu.

Slíbil jste, že se s námi podělíte o zkušenost se stavbou sportoviště. Jak to všechno začalo?
Při schvalování strategie místní akční skupiny v dotačním období na roky 2014–2020 jsme se pozastavovali nad možností získat dotaci na posílení rekreační funkce lesa. Šlo o nějaké prvky či hřiště, ale v lese. Zajímavá byla stoprocentní výše dotace. Seznámil jsem s tím své kolegy v zastupitelstvu a nikdo nebyl proti. Začal jsem tedy usilovně přemýšlet, jak toho využít.

Takže jste začali doslova od lesa, respektive hřiště muselo vzniknout v lese. Jaké byly ty podmínky?

Podmínky byly dosti specifické, protože hospodaření v lesích se řídí zákonem o lesích a podle tohoto zákona v lese jen tak hřiště neuděláte. Tam, kde by se nám hřiště líbilo, to nešlo, protože se nejednalo o lesní pozemek. Nevyužít této dotace nám však bylo také líto. Jak jsem vyrozuměl, správci lesů by spíš potřebovali dotace na lesní cesty nebo stroje, dělat v lese rekreační zónu nepotřeboval nikdo. Pravděpodobnost, že o tuto dotaci nebude velký zájem, byla velká. Takže bylo jasné, že pokud ji chceme, nezbude než se hluboce zamyslet, jak naplnit podmínky dotace.
 

Přizpůsobit se podmínkám pro získání dotace je někdy opravdu oříšek. Na co jste nakonec přišli?

Už dávno jsme měli vytipovaný pozemek, který by byl vhodný. Bohužel patřil Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. V roce 2015 jsme proto požádali o bezúplatný převod a do roka byl pozemek náš. Protože se nejednalo o lesní pozemek, bylo potřeba z něj les nejprve udělat. Díky tomu, že byl pozemek částečně zalesněn náletovými dřevinami, následovala žádost na orgán státní správy lesů příslušného úřadu o prohlášení pozemku za lesní. Po několika měsících přišlo kladné rozhodnutí, které jsme předali k zápisu do katastru nemovitostí.

Tak lesní pozemek bychom už měli…

Přesně tak. Shodou okolností jsme právě zpracovávali lesní hospodářský plán a tento pozemek jsme do něj mohli zahrnout. Uplynuly zhruba jen dva roky. Protože byl ale pozemek hodně zpustlý, částečně sloužil jako skládka, bylo nutné jej vyklidit, odvodnit, vyrovnat. Na tom se pracovalo průběžně další rok. Souběžně se zahájilo projektování.

A šlo to hladce?

Ani ne. Územní plán nám v této lokalitě dovoloval postavit cyklostezku, vyhlídku, naučnou stezku, nikoli ale stavbu typu hřiště. Než se pouštět do změny územního plánu (což trvá několik měsíců), bylo nutné přizpůsobit název stavby tomu, co je dovoleno. Pojmenovali jsme tedy náš záměr jako odpočívku cyklostezky a v roce 2018 jsme konečně požádali o kýženou dotaci ve výši 860 tisíc, také vybrali dodavatele a v následujícím roce zahájili stavbu.

Je vidět, že „úplně zadarmo“ to nebylo a pro dosažení cíle jste museli vynaložit ještě velké úsilí…Raději ani nebudu podrobně rozebírat byrokratické martýrium s výběrovým řízením, podání žádosti a kontroly před závěrečným vyúčtováním, během kterých jsem několikrát zalitoval, že jsem se do podobného podniku vůbec pouštěl. Ale konec dobrý, všechno dobré. Koncem roku 2019 jsme opravdu obdrželi sto procent vynaložených nákladů na pořízení odpočívky cyklostezky, která připomíná venkovní workoutové hřiště, kde nesměly chybět kolostavy a lavičky. Nyní si kolemjedoucí cyklisté a všichni, kdo si přijdou zacvičit, mohou protáhnout svá těla na čerstvém vzduchu.

Přibližte prosím ještě přesněji finanční částky, které projekt zahrnul
Příprava daného prostoru (odvodnění, vyrovnání, projektová dokumentace pro územní souhlas apod.), která šla plně z rozpočtu obce, nás vyšla na cca. 400 tisíc, samotné vybudování odpočívky cyklostezky, na kterou jsme dostali stoprocentní dotaci, stálo 860 tisíc.

Když si to celé rekapitulujeme, jak dnes tento projekt hodnotíte?

Od první myšlenky do realizace uplynulo něco málo přes pět let a nám se podařilo efektivně využít ladem ležící pozemek ku prospěchu našich občanů. Nesmírně mě těší, když vidím, jak je odpočívka hojně využívaná. Vynaložené úsilí tak snad nebylo marné.

Ať se vám v obci i nadále daří a děkuji za rozhovor!

Milada Vopálková