Tip pro přípravu na dovolenou, nebo jen ohlédnutí za Neformálním setkání starostů z Vysočiny v Jižních Čechách

Starosty z Vysočiny navigace zavedla do Černé v Pošumaví, kde je kromě slunečného počasím uvítala i paní starostka Irena Pekárková. Pozemkové úpravy, ale i boj s turisty a především po nich vyprodukovaném odpadu, vyvolalo velkou diskusi. 

Příjemná procházka byla spojena s prohlídkou revitalizované prostranství Vyššího brodu, ale bylo to trochu do kopce. Což byla výhoda při cestě zpět. Místo rozcvičky výstup do Cisterciáckého kláštera, někteří se i pomodlili, aby nepršelo. Ale málo! Také zde využívají dotace  a s vodou dokážou chytře hospodařit už od konce 17. století. Někteří účastníci se domnívali, že mají zvukové halucinace. Naštěstí se jen mniši modlili „Písní chvály“, tedy projevem živého vztahu, úcty k druhému. 

Nahlédnutí do poštovního muzea, bylo pro někoho nostalgií, pro někoho povinností. Jak to jen ta pošta mohla zvládat s tak nízkými náklady, rozsahem služeb a ještě nebýt ve ztrátě? Tak ještě, že nám zbytou aspoň ta muzea. 

Albrechtice nad Vltavou získali titul Vesnice roku Jihočeského kraje 2022 a těm, kteří neznají, lze jen prohlídku doporučit, stejně jako prohlídku Lipenské hráze, Vodní elektrárny Lipno i Čertovy kameny aj. 

K záchraně lesů a hlavně pro sazenice už jen do Agrowaldu v Červeném Dvoře. Zůstane tajemství proč právě pan starosta Dvořák už tu měl připravenou lavičku s jmenovkou. Pro jiné návštěvníky mají lavičky hned vedle v Psychiatrické léčebně. Nikdo zde nezůstal, protože naštěstí necílí na pacienty z řad účastníků setkání. 

Oblečení nikdo nepodcenil, někteří měli přírodní i tekuté svetry, k vidění byla i bílá velryba. Oblíbená byla i píseň „Ty kalhotky si…“ a v pláštěnkách mnozí připomínali spíše postavičky Teletubbies, než úctyhodné zástupce veřejné správy. 

Jídla i tekutin bylo dostatek, můžeme doporučit místní speciality čaj bez vody, řízek jako sloní ucho i „Veverčí hovínka“.  

Došlo také na sport, tedy někdy se dalo jen konstatovat: „voda nás nesla, že jsme ani nemuseli použít pádla“ a jen mazáci sjíždějí jezy s otočkou a po zpátku. 

Výměna zkušeností byla náročná. 

Ahoj, za rok se starosty z Vysočiny a kdo nezná píseň o zatracené ještěřici, tak do příštího setkání doučit!