Kraj Vysočina podpořil pilotní provoz ordinací sociálního doktora

Základní lékařské ošetření je pro některé osoby v nepříznivé sociální situaci a osoby sociálně

vyloučené problém. Ve většině případů jsou to klienti sociálních služeb např. v azylových

domech, ale je možné se s nimi setkat i na ubytovnách, ve vyloučených lokalitách, v různých

příbytcích nebo na ulici. Může se také jednat o osoby s nízkým hygienickým standardem,

trpící závislostí na návykových látkách a často s psychickým onemocněním. Tito lidé většinou

nemají obvodního lékaře, nejsou evidováni u žádné pojišťovny a často jsou i bez osobních

dokladů. Nejsou schopni si zařídit pravidelnou lékařskou péči a tím se dostávají do stále

horšího zdravotního stavu.

Začarovaný kruh

„Je to začarovaný kruh, který se v rámci zdravotně sociálního pomezí pokoušíme řešit

prostřednictvím evropského projektu Rozvoj a podpora procesů pro zkvalitnění poskytování služeb sociálně zdravotního pomezí v Kraji Vysočina,“ uvedl radní Kraje Vysočina pro oblast sociálních věcí Jan Tourek.

Ordinace vznikají postupně

Ordinace jsou zřizovány postupně, snahou je vždy jejich propojení a navázání na místního

poskytovatele služeb pomáhajícího lidem bez domova. Jak upozorňuje náměstek hejtmana

Kraje Vysočina pro oblast zdravotnictví Vladimír Novotný, každý pacient musí být registrován

u zdravotní pojišťovny. „Pokud tomu tak nebude, registrace se obratem udělá. Ačkoliv je celá

aktivita hrazená z projektu, ošetření pacienti jsou vykazováni na pojišťovny,“ řekl.

Projekt potrvá do konce března 2026

Pilotní projekt skončí v březnu 2026. V případě pozitivního vyhodnocení bude snaha o

systémovou udržitelnost a rozšíření do dalších okresů. „Inspiraci a zkušenosti jsme získali od

kolegů v Olomouci, kde sociální ordinaci provozuje Oblastní charita Olomouc,“ doplnil Jan

Tourek s tím, že zavedení této služby v Kraji Vysočina bylo předem konzultováno i s lékařkou

sociální ordinace v Praze a s Ministerstvem zdravotnictví.

„Vycházíme z teze, že pokud chronická onemocnění osob bez přístřeší či ohrožených ztrátou

bydlení nejsou zaléčena včas, vedou například k amputacím končetin a celkovému zhoršování

fyzického i psychického stavu. To pak těmto lidem ještě více brání v nalezení adekvátního

bydlení či návratu na trh práce, a především také k prodražení zdravotního i sociálního

systému,“ dodal.