Máme všechno, co potřebujeme, přesto nám chybí to nejdůležitější – mladé rodiny s dětmi

Pane starosto, vás podle kovbojského klobouku nejspíš každý už zdálky pozná…

Klobouk nosím od dětství. Mým vzorem totiž byli trempové a kovbojové. A to mi zůstalo na celý život. V mém případě je to navíc i velmi praktické.

Rozhodně vám nechybí energie ani podnikatelský duch. Starostou Bohuslavic jste přes 30 let, zároveň jste majitelem Hospodářského dvora. Jste rodák z Bohuslavic?

V Bohuslavicích žiji od svého narození. Starostou jsem 34 let, což je větší polovina mého života. Dělám si legraci a říkám, že déle byl v politice už jen Fidel Castro.

Jaký je váš vztah k Bohuslavicím a co na nich máte nejraději?

Bohuslavice mám rád. Naši předkové byli při založení vsi rozumní. Nehrozí zde záplavy, obec je chráněna i před větry, obklopena lesy, poblíž protéká říčka Vápovka. Život na vesnici je úžasný. Akční. Je to život v pozemském ráji. Mě navíc dění v obci vždycky zajímalo. Už jako děti jsme se účastnili akcí „Z“. S velkou chutí

a podporou občanů se snažím dělat všechno tak, aby zde lidé byli spokojeni.

Čeho si na své obci vážíte?

Toho, že zde za celou tu dobu nenastal vážnější problém mezi sousedy, až na nějaký drobnější spíše folklor. Máme v Bohuslavicích všechno, co potřebujeme. Přesto nám chybí to nejdůležitější – mladé rodiny s dětmi. Vadí mně, že řadě politiků chybí selský rozum a cit pro potřeby venkova. Malé obce dostávají dotace na projekty, které vůbec nepotřebují, místo aby šly peníze na podporu bydlení mladých rodin.

Můžete být konkrétní?

Jednou z absurdit jsou obce kolem padesáti obyvatel, které mají z dotací vybudované tenisové kurty a dětská hřiště. Ano, včetně naší vesnice o 130 duších. Máme knihovnu, nemáme čtenáře, máme hasičárnu s technikou, ale věkový průměr členské základny hasičů se blíží k šedesátce. Máme vodovod, plyn, veřejné osvětlení, chodníky, ale chybí nám mladí lidé.

Stát dříve mladé lidi žijící v podobných lokali-

tách zvýhodňoval.

Jak by taková podpora od státu měla podle vás vypadat?

Stát dával mladým rodinám v malých obcích nenávratnou půjčku na stavbu rodinného domu ve výši 150 tisíc korun. Díky tomu měly peníze takřka na celou stavbu, půjčka byla podmíněna pouze kolaudací. Dostal jsem ji také a byl to vlastně dar. Podobně to dnes funguje v mnoha zemích Evropy. Nevím, proč to u nás nejde. Také si myslím, že by obce do 300 obyvatel neměly mít územní plány. Nejvyšším orgánem zastavitelného území a vůbec rozvoje obce má být podle mě referendum.

Proč si to myslíte, resp. souvisí to také s odlivem mladých lidí?

Pro malé obce je uzemní plán hodně omezující. Lidé si nemohou postavit rodinné domky na vlastních zahradách, protože jim to územní plán nedovoluje. Než dojde k jeho změně, uběhne několik let. Mladí lidé to raději vzdají a vesnici opustí. Zbytečně.

Přejděme k pozitivnějším tématům. Bohuslavice se prakticky zrodily vaším nástupem do funkce starosty, kdy se osamostatnily od sousední střediskové obce Nová Říše. Z čeho máte po těch letech radost?

Jsem hrdý na to, že se dnes o naší obci ví nejen v Kraji Vysočina, ale v celé ČR. Máme zde chráněné území evropského významu, obec je proslulá výjimečnými aktivitami. Nejvíce hrdý jsem na Centrum hiporehabilitace Mirákl, které pod vedením Kateřiny Maříkové pomáhá postavit na nohy děti z invalidních vozíků. V obci máme originální galerii s velkou sbírkou motýlů a ptáků vyřezávaných ze dřeva, což je zase mnohaleté dílo lidového řezbáře Milana Odvárky, také největší oslí farmu ve střední Evropě a mnoho dalšího.

Vyjmenovat všechny úspěšné aktivity se nám asi nepodaří. Osobně mě ale velmi zaujala multifunkční kaple, kterou jste postavil na svém Hospodářském dvoře pro lidi všech vyznání. To je velmi netradiční.

Co vás k tomu přimělo?

Kaple je postavená ze surových kmenů, nemá okna ani dveře, žádné náboženské symboly a je určena pro lidi všech vyznání. Je hojně navštěvovaná a využívaná ke svatbám. Církví a vyznání jsou desítky. Mám přátele u evangelíků, jehovistů, pravoslavných i husitů. Všichni jsou to skvělí lidé. Já sám jsem katolík. Řekl jsem si, proč nevytvořit duchovní prostor, kam může přijít rozjímat či meditovat opravdu každý. Další raritou, kterou bych rád zmínil, je multifunkční budova s originální atmosférou pro 700 lidí, která je rovněž postavena z kůrovcového a palivového dřeva. V soutěži Stavba roku Kraje Vysočina získal tento objekt hned tři tituly.

Co plánujete do budoucna?

V příštím roce připojíme obec na čistírnu odpadních vod v sousední Nové Říši, chceme také vybudovat vlastní vodojem. A plánujeme postavit dům s pečovatelskou službou, velkým arboretem a psí hřbitov.

Jak stíháte starostovat a zároveň podnikat?

Mám kolem sebe skvělé a pracovité lidi. Jednou z nich je místostarostka Věra Motyčková, bez které si starostování vůbec nedovedu představit. Patří jí za to velké poděkování. Věřím, že ani v příštích letech nebude v naší zemi třeba výjezdu Blanických rytířů. Přesto je prosím, aby byli ve střehu a brousili své meče. Ať Bůh žehná nejen naší obci, ale celému národu!

Děkuji za rozhovor! Marie Machačová