Dřív jsme všichni táhli víc za jeden provaz – dnes je to složitější

Specifická oblast, která zažila velmi divoké devadesátky, mu připravila nejednu výzvu. Navíc vedle starostování zvládl i 18 let v pozici senátora.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

• Proč a jak město od počátku nakládalo s majetkem po svém?
• Jak dokázal Jan Horník skloubit práci starosty a senátora?
• Co je pro starostu v Božím Daru největším symbolem znovunabyté samostatnosti?
• Proč je v poslední době stále složitější sladit soužití obyvatel, turistů a podnikatelů?

Na co jste za dobu svého starostování nejvíce hrdý?

Nejvíc jsem asi hrdý na to, že si naše obec vybrala svou vlastní cestu – možná složitější, ale podle mě správnou. Nemovitosti jsme většinou neprodávali, spíš jsme je různými způsoby získávali zpět do majetku obce a následně je kapitalizovali. Jednoduše řečeno, obecní majetek jsme nevyprodali, ale naopak zhodnocovali. A to platí dodnes.

Někteří to nazývají „komunálním socialismem”, ale pravda je, že tenhle přístup funguje už více než 35 let. A to je pro mě důkaz, že jsme šli správným směrem.

Mohl byste to „kapitalizování“ trochu blíže vysvětlit a uvést nějaký konkrétní příklad?

Když mluvím o „kapitalizování“ majetku obce, myslím tím, že jsme se snažili využívat obecní majetek tak, aby přinášel užitek nejen finanční, ale hlavně praktický pro samotnou obec a její obyvatele. Jako příklad můžu uvést třeba situaci, kdy obec odkoupila pozemek od soukromníků, kteří na něm chtěli otevřít vietnamské tržiště. My jsme ho ale využili jako místo pro vybudování centrálního záchytného parkoviště. To se časem ukázalo jako klíčový krok, který výrazně pomohl zklidnit dopravu v centru obce.

Dalším příkladem je čerpací stanice. Obec získala některé pozemky zpět jako historický majetek a rozhodla se je využít k výstavbě vlastní čerpací stanice pohonných hmot. Ta od svého otevření v roce 2000 patří obci a provozuje ji společnost s ručením omezeným, kterou vlastníme ze sta procent. Tím máme nejen kontrolu nad jejím provozem, ale zároveň jde o příjem, který se vrací zpět do rozvoje obce.

Co bylo naopak největší výzva, které jste jako starosta musel čelit?

To byla určitě devadesátá léta, která byla ve skutečnosti mnohem divočejší, než si dnes mnozí uvědomují. V našem pohraničí bujelo mafiózní prostředí – rozsáhlé krádeže, převaděčství, prostituce, vyhrožování únosy… Zkrátka všechno špatné, co si dokážete představit. V obci i celém regionu nebylo bezpečno a my jsme tomu museli čelit každý den. Nakonec jsme to společně zvládli, tehdy i s pomocí bývalého federálního ministra vnitra Jána Langoše.

Starostou jste nepřetržitě od 6. 12. 1990, od roku 2004 do roku 2022 jste byl také senátorem. Jak se vám dařilo tyto dvě pozice propojit? Nezvažoval jste někdy, že se starostování jako senátor vzdáte?

Starostou obce jsem od dubna 1990. Tehdy došlo rozhodnutím Rady ONV v Karlových Varech ze dne 6. března 1990 k odloučení Božího Daru od Jáchymova a následně byly v obci vyhlášeny první svobodné volby, na jejichž základě jsem se stal starostou. Propojení funkce starosty a senátora pro mě bylo naprosto přirozené – umožňovalo mi hájit zájmy samospráv přímo na nejvyšší politické úrovni. Praktické zkušenosti z terénu, tedy přímo „zezdola“, a vědomí, že rozhodnutí ministerstev a vlády bývají často v rozporu s praxí a reálným životem, mi nedovolovaly automaticky přejímat názory úřednictva bez kritického zvážení. I díky zkušenostem z naší a okolních obcí jsem nikdy neuvažoval o tom, že bych se role starosty vzdal – ztratil bych tím přímou vazbu na skutečné fungování samosprávy.

Boží Dar čerpá hodně dotací z EU a hodně tak investuje do rozvoje. Na který projekt jste nejvíce hrdý? Který je vaší srdeční záležitostí?

Možná by teď mnozí čekali, že zmíním nějaký velký dotační projekt. Já ale za skutečný symbol znovunabyté samostatnosti obce považuji opravu věžních hodin na radnici, kterou jsme provedli začátkem devadesátých let. Ty hodiny tu odbíjejí čas dodnes a pro mě představují tlukoucí srdce Božího Daru – tehdy, dnes a snad i do budoucna.

A protože srdce obce nestačí, když chybí i její duše, pustili jsme se i do obnovy kostela sv. Anny a kaple sv. Jana Nepomuckého v Mílově, kterou komunisté kdysi zbourali. Díky dotacím z česko-saské přeshraniční spolupráce se podařilo kostel zrekonstruovat a kapli znovu postavit. Každý, kdo tyto dvě stavby navštíví, mi dá určitě za pravdu, že jsou skutečnými symboly naší obce – její duše.

…

Celý rozhovor s panem starostou si můžete pročíst v srpnovém vydání zpravodaje SMSka. Celé číslo si přečtete v elektronické podobě zde. Archiv s předchozími vydáními si otevřete zde.