Události konce války a odsunu vnímají v Dolních Zálezlech jako téma, o kterém se nemluví

Přetrvávají v potomcích pamětníků vzpomínky spojené také s odsunem původních obyvatel? A mají spíše podobu křivdy nebo smíření?

V Dolních Zálezlech dnes žijí jen dvě rodiny s předválečnými kořeny. Většina obyvatel přišla až po válce, často do prázdných domů, bez osobní vazby na původní německé obyvatelstvo. I proto zde události konce války a odsunu vnímají spíš zprostředkovaně než osobně.

Vzpomínky na tu dobu se předávají hlavně vyprávěním. Mnoho lidí považuje toto téma spíš za zapomenuté nebo jako téma, o kterém se nemluví. Dnes převládá spíš snaha pochopit tehdejší složitou situaci než ji soudit. Vnímám, že místo pocitu křivdy tu roste prostor pro smíření a porozumění.

Pro mě osobně je to připomínka, jak důležité je o minulosti mluvit — ne černobíle, ale s respektem k lidským osudům a dobovým souvislostem.

Dům zůstal, lidé se měnili…

Oslovila jsem kvůli tomuto dotazu tři pamětníky, abych mohla svou odpověď doplnit o jejich vzpomínky. První příběh mi vyprávěla paní, které je dnes 92 let. Bylo jí tehdy dvanáct, když její rodiče naložili jedno auto, šest dětí a nastěhovali se do Zálezel – do domu, který do té doby obývala německá rodina Kratkai. Ta byla později odsunuta. Paní říkala, že se o to tehdy moc nezajímala – děti vnímají svět jinak. Dům zůstal, lidé se měnili.

Žena dodnes pečuje o hrob malého německého chlapce

Další byla paní Kufová. Té byly tehdy tři roky. Vzpomínala především na paní Vodičkovou – starala se o hřbitov. Ta jí vyprávěla příběh jedné německé rodiny, které zemřel osmiletý syn. Tatínek padl ve válce, maminka, babička i děda byli odsunuti. Na hřbitově zůstal jen hrobeček malého chlapce – a nikdo, kdo by o něj pečoval. Paní Kufová se o něj stará dodnes.

Češi se při odsunu postavili za německého hospodského

Třetí vyprávění pochází od mé maminky, která se narodila až po válce, v roce 1946. Vyprávěla mi o rodině Kirsch – naši sousedé z Chlumce, kteří se přistěhovali z Tuchomyšle. Ta byla celá zničena kvůli těžbě uhlí. Otec paní Kirschové byl německý hospodský, který za války pomáhal všem. Měl doklad, že jeho rodina nemusí do odsunu. Ale když přišla skupina, která odsun prováděla, doklad mu roztrhali. Nakonec se našli Češi, kteří mu pomohli získat nový. Díky nim rodina mohla zůstat.

Tyto příběhy dokumentují jedno – že nic nebylo černobílé. Lidé nebyli jen „ti druzí“, „ti naši“ nebo „ti zlí“. Byli to sousedé, rodiče, děti. Každý měl svůj příběh, své bolesti i statečné chvíle.

Článek si můžete pročíst v květnovém vydání zpravodaje SMSka. Celé číslo si přečtete v elektronické podobě zde. Archiv s předchozími vydáními si otevřete zde.