Článek ze zpravodaje - květen 2023

Obecní zpravodaj je vizitkou dané obce. Informuje a vzdělává občany, může je i sbližovat, může být rovněž formou propagace a uvedenými příklady dobré praxe inspirací pro ostatní vesnice. A jak ukazuje všeobecně rostoucí kvalita v posledních letech, obecní zpravodaje rozhodně nejsou přežitkem a mají budoucnost i v časech elektronických médií. Obecní zpravodaje jsou na venkově často dílem dobrovolníků, nebo dokonce samotných starostů. Je samozřejmé, že ne každý starosta a ne každý aktivní občan, který zpravodaj dělá, je původní profesí novinář nebo grafik. Ti, kdo se na tvorbě zpravodajů podílejí, už však mají jisté zkušenosti. Ti nejlepší pak uspějí třeba i v celostátních soutěžích. Jako například Lucie Andělová, která je autorkou obecního zpravodaje pro obce Zdechovice a Spytovice.

Jak dlouho děláte obecní zpravodaj?

Redaktorkou zdechovického Zpravodaje jsem od roku 2020, tedy poměrně krátce.

Jak často zpravodaj vychází?

Vychází čtvrtletně.

V čem se váš zpravodaj změnil od doby, kdy jste se ujala práce na něm?

Na první pohled je zřejmá nová grafická koncepce. S grafikem jsme ji před vydáním prvního

čísla pečlivě připravovali. A pořád se vyvíjí. Snažím se, aby byla vizuální stránka co nejvíce

propojená s tím, co je uvnitř. Novinkou je hlavní téma zpravodaje, které se prolíná hned do

několika článků. Pro představu: V jednom vydání jsme měli hlavní téma o odpadech. Stěžejní byl rozhovor s ředitelem místní skládky. Na to navazoval článek o problematice nového odpadového zákona, který se bezprostředně dotýká obcí. Součástí byly tabulky vývoje produkce tříděného odpadu v našich obcích a celý zpravodaj byl tematicky vytištěn na recyklovaný papír. V mém redaktorském úvodníku, který je další novinkou našeho zpravodaje, jsem upozorňovala na to, že tisk na takový recyklovaný papír je mnohem dražší. V jiném čísle jsem psala o geologicky zajímavých lokalitách v našem okolí. Součástí zpravodaje byla vytrhávací mapa s popisovanými cíli. Čtenář si to ani neuvědomí, ale témata, každé tučné písmo, barva stránky, výběr fotky, vše je docela dost promyšlený systém. Baví mě to propojování.

Co je podle vás při této práci nejdůležitější?

Zajímat se o to, co se ve vesnici a jejím okolí děje. Být zvědavý, vyhledávat informace. Z toho plyne energie, která se pak přenáší do celkového vyznění zpravodaje. Vyžaduje to jistou časovou investici, která se ale vrátí. Myslím, že když to člověk dělá rád a baví ho to, potom to baví i lidi číst.

Co by ve zpravodaji nemělo chybět?

Samozřejmě by měl zpravodaj reagovat na aktuální sezonu, program nebo situaci. Jeho úkolem je informování občanů. Zároveň si myslím, že je to také způsob, jak se potkat a diskutovat nad tématy, která se dotýkají prostředí, v němž žijeme. A nemusí to být jen v okruhu několika kilometrů čtverečních. Může přinášet témata, která jsou platná celospolečensky.

Spolupracujete s někým, nebo jste na všechno sama?

Pomáhá mi můj manžel, který je profesí novinář. Je takovým mým mentorem. Dělá všechny

korektury, úpravy. Společně diskutujeme nad tím, jakou formu zvolit, abychom byli dostatečně objektivní. Zároveň se snažím, aby to neztratilo určitou psací jiskru. Jsem v některých článcích osobní, mám svůj styl a můj muž to správně vyvažuje. Hlavní linku vymýšlím já, některá témata přicházejí od obce. Píšu ale sama nebo některé články zadávám mému muži. Někdy se po mé úpěnlivé prosbě připojí někdo z místních, ale to jen zřídka. Redakční radu nemáme. Takže pokud mohu odpovědět ještě jednou, jsem na to spíš sama. Teď je otázka,zda je to dobře. Myslím, že ne. Ač se snažím o jistou míru objektivity, pořád je to pohled jednoho člověka.

Myslíte si, že dobrý zpravodaj je otázka množství financí?

Spíš než o financích je to o snaze mít dobrý zpravodaj. Kvalitní obsah zpravodaje může vytvořit tým lidí, kteří jsou úzce propojení s vesnicí, baví je to a mají to rádi. Dobrý grafik, výběr kvalitního tisku, počet výtisků, to jsou sice nemalé náklady, ale i zde se může najít finančně přijatelná varianta. Čili pokud je vůle, jde všechno.

V roce 2021 jste získala druhé místo v celostátní soutěži O nejlepší obecní zpravodaj. Jaká byla vaše reakce na toto ocenění? A jak reagovali občané Zdechovic?

Byla jsem nadšená, že máme za sebou první ročník a jsme oceněni v takové soutěži. Zároveň se dostavil pocit velké zodpovědnosti, že nesmíme polevit. Pan starosta to ani neví, ale před oceněním jsem koketovala s možností ukončit práci na zpravodaji. Máme malé děti, vrátila jsem se do práce, opravujeme památkově chráněný dům. Bylo toho najednou moc. Jsem ve spoustě věcech důsledná a kladu na sebe nároky. Měla jsem období, kdy nešlo dělat důsledně šest věcí zároveň. Nechtěla jsem, aby to odnesla úroveň zpravodaje. Pak ale přišlo ocenění. To nejde skončit. Cítím jistý vděk a zároveň je to známka, že to děláme správně. A jak jsem již psala, je to investice, která se vám vrátí. Třeba v podobě toho,

že vás na ulici potká cizí paní a řekne, že zpravodaj je skvělý a že se těší na další číslo.

Ráda bych o vás prozradila, že jste profesí herečka. Kde hrajete?

Má cesta byla trochu dynamičtější. Konzervatoř jsem studovala v Ostravě, vysokou školu

JAMU v Brně, po škole jsem nastoupila do Národního divadla v Brně. Pak jsem potkala mého manžela a odstěhovala se do Prahy. Přesto jsem stále cestovala do Brna. Velkou scénu jsem vyměnila za experimentální divadlo a tři roky jsem ještě strávila v HaDivadle. A pak jsme se rozhodli jít na venkov, do Zdechovic, kde jsme koupili barokní statek. Mezi tím vším jsme stihli ještě dvě děti a já snad na nějakou dobu zakotvila v Klicperově divadle v Hradci Králové. Něco ještě dohrávám v Brně a jedno představení mám v pražském divadle Rubín.

Vyměnila jste venkov za město, věnujete se zpravodaji. Baví vás to?

Rozhodně. Proč jsme se odstěhovali na venkov, by obsáhlo samostatný rozhovor. Důvodů

bylo samozřejmě víc. Tím nejpodstatnějším byla touha vrátit se k nějaké rovnováze, která

nám v životě chyběla a město ji neposkytovalo. Na venkově ji nalézáme. V divadle mívám dosti náročné role, hrabání v hlíně mi to dost vyvažuje. I to byl jeden z důvodů. Umělecké kruhy jsou sice velmi působivé a zajímavé, ale někdy mám pocit, že žiji v bublině. Je potřeba z ní občas vystoupit do reálného světa, potkávat lidi s úplně jinými životními příběhy a zkoumat, co se děje okolo. I proto píšu zpravodaj. A těším z obojího. Uměleckou kreativitu můžu využít v psaní, realitu zase v přípravách na role.

Máte se zpravodajem nějaké další plány do budoucna? Chystáte například nějaké nové rubriky nebo jiné změny?

Jelikož vedu Zpravodaj opravdu poměrně krátce, chci dokončit naplánované věci. Máme

například rubriku o zajímavých domech a v našich obcích je ještě spousta zajímavých objektů, které chci čtenářům představit. Stejně jako mám vytipované pamětníky, které bych

ráda navštívila a vyzpovídala. A do budoucna bych se chtěla zaměřit na téma proměny venkova v průběhu posledního sta let. Jak vypadal, jak se proměnil a jaká je vlastně ideální

představa venkova. Zda to bude formou rozhovorů, samostatná rubrika nebo cokoliv jiného,

to se ještě musí promyslet.

Rozhovor vedla Marie Machačová

Šéfredaktorka SMSKY