Malebná obec Trstěnice ležící nedaleko Litomyšle v Pardubickém kraji láká k návštěvě z mnoha důvodů. Jedním z nich může být prohlídka unikátní polygonální roubené stodoly. Takových tu dříve stávaly desítky. Dnes jsou k vidění jen dvě. Jedna se sem přestěhovala ze sousední vsi, druhou zrekonstruovala obec. „Obě stodoly je možné vidět při procházce naší naučnou stezkou, která má tři trasy a provází životem na vesnici,“ říká starosta Roman Kmošek.
Pane starosto, proč jste se rozhodli zachránit Žroutovu stodolu?
Chtěli jsme zachránit to, co jinde nemají. Věděli jsme, že se jedná o unikátní stavbu, ačkoliv jsme v době nápadu nemohli dokázat, z jakého roku je. Spousta starousedlíků ale říkala, že jim o stodole vyprávěli prarodiče už za jejich dětství. Inspirovalo nás i přestěhování jiné polygonální stodoly ze sousední obce Čistá k nám. Až na základě průzkumu se zjistilo, že nejstarší část Žroutovy stodoly pochází z roku 1648. Což z ní dělá nejstarší stodolu stojící na původním místě v České republice a jednu z nejstarších vůbec. Většina stodol je převezená nebo přestavěná na jiné místo.
Víte z historických pramenů, proč se původnímu majiteli stodoly říkalo Žrout?
Stodolu podle zápisků významného kronikáře Josefa Žrouta postavil jeho prapředek Lukáš
Žrout. Proto Žroutova stodola. Rod Žroutů je jeden z nejstarších zemědělských rodů v Trstěnici.
Kdy a jak záchrana památky probíhala?
Stavbu jsme realizovali v roce 2019. Té předcházely zhruba dva roky příprav v podobě průzkumů a přípravy dokumentů. Stodola je navíc v soukromém vlastnictví, takže jsme museli vyřešit majetkové záležitosti jako např. nájemní smlouvu s majiteli a přístup ke stodole pro pěší. Přístup jsme realizovali díky příspěvku od Pardubického kraje.
V jakém stavu se stodola nacházela?
V dezolátním. Zachránili jsme ji takřka z popela. Měla zřícenou střechu, což je vidět i na fotografiích. Veškeré nezdravé dřevo se muselo odvézt. Abychom zachovali původní ráz stavby, nechali jsme ručně vytesat trámy, které již nevyhovovaly. To se dělo v rámci akce Setkání tesařů. Práce prováděli studenti ze Střední školy řemeslné v Jaroměři. Pak jsme na základě dobových fotografií položili šindel.
Kolik tesařů na výrobě šindele na Žroutovu stodolu pracovalo a jak dlouho jim to trvalo?
Na výrobě šindele pracovali přibližně měsíc a půl čtyři lidé. Pokrytí historické části stodoly zabralo 14 dní.
Jak jste opravu stodoly financovali a na kolik se vyšplhaly náklady?
Celkové náklady se vyšplhaly k částce 1,3 – 1,5 milionu korun. První etapa zahrnující přípravu vyšla zhruba na 600 tisíc a druhá, při které se pokládala šindel, na 700 tisíc. Náklady pokryla obec. Důležitým partnerem byl Institut lidového kulturního dědictví, z. s., který zaštiťoval dozor nad dodržením tradiční řemeslné práce tak, aby byla stodola opravena podle dobových zvyklostí a zůstal zachován její původní ráz.
Nové dřevěné trámy byly tedy ručně vytesány z kulatiny v rámci dobrovolnického workshopu, o kterém už jste hovořil. Jde u vás o tradiční akci nebo se tento workshop konal záměrně jen kvůli vaší stodole?
Teď už jde o tradiční akci. Workshop pořádá zmiňovaný institut, který má sídlo v místním Mikšíkově statku. Během setkání probíhá ukázka výroby šindele, došek, rukodělných výrobků. Studenti ze Střední školy řemeslné v Jaroměři předvádějí, jak se dříve opracovávaly trámy pouze s pomocí ručních pil, seker a teslic.
V Trstěnici máte ještě jeden zajímavý místní zvyk, kdy stavení pojmenováváte různými jmény. O co přesně jde?
Posledních pět staletí u nás dostávají statky a domy různé přezdívky, které ovšem většinou nesouvisí se jménem majitele domu. Každý náš obyvatel má tak nejméně dvě jména. Jedno
vlastní a druhé podle usedlosti, kde žije. Máme tady např. domy, kterým říkáme „U Sobotů“,
a ještě rozlišujeme, jestli horní nebo dolní, ale ani v jednom z nich nebydlí Sobotovi. Když se sem přistěhuje někdo nový, chvíli mu trvá, než se zorientuje.
To věřím. Ale vraťme se ještě jednou ke Žroutově stodole. K jakým účelům ji dnes využíváte?
Stodolu využíváme, stejně jako současný majitel, ke skladování. Jsou v ní uložené např. dobové hospodářské nástroje. Ty se používají při letní slavnosti zvané „Trstěnické dožínky.“ Kdo zavítá ke stodole po naučné stezce, může si ji prohlédnout i zevnitř.
Je ve vaší obci podobná stavba, jejíž záchraně se budete věnovat?
Obráceně. Této stavbě jsme se věnovali, protože tu už podobná stavba byla. Byl to pro nás impuls, že i z téměř nemožného se dá vykřesat velká věc. U transferované stodoly z vedlejší obce Čistá sem k nám k Mikšíkovu statku šlo o ještě větší počin. Polygonální stodoly nebyly dříve v zemědělských vesnicích, jako je ta naše, ničím výjimečným. V sousední Čisté jich stálo 60, u nás 40. Bohužel se dochovaly pouze dvě.
Pane starosto, děkuji vám za rozhovor. A čtenářům bych ráda vzkázala, že si vaši stodolu i další zajímavosti obce mohou prohlédnout také v pořadu České televize Náš venkov pod názvem Po trstěnické stezce.
Rozhovor vedla
Kristýna Vodrážková
manažerka SMS ČR v Pardubickém kraji
Sdružení místních samospráv ČR, z.s.
Nábřeží 599, 760 01 Zlín - Prštné
Telefon: +420 604 345 806
E-mail: info@smscr.cz
IČO: 751 301 65
ID datové schránky: khcbsyh
Hlavní kancelář
Nábřeží 599, 760 01 Zlín-Prštné
Regionální kancelář
Národní 41, 110 00 Praha 1
Projektová regionální kancelář
Žižkova 98, 586 01 Jihlava