Co jsou ti starostové vlastně za lidi? - Starostka v důchodu

Je léto, vydejme se tedy v dalším putování za pozoruhodnými starosty někam, kde je hezky.

Slatina u Horažďovic v Plzeňském kraji má pouze 106 obyvatel a patří spolu s několika dalšími okolními vesnicemi k nejstarším v okolí. Vísku se zajímavou historií vede Marie Šolcová. Starostka, která by si klidně mohla namísto starostí o obecní blaho užívat zaslouženého důchodu.

Paní starostko, proč má někdo v důchodovém věku chuť a sílu dělat něco pro obec i spoluobčany? Nebylo by vám lépe s nohama na stole nebo s nůžkami u kytiček na zahrádce?

Důchodový věk pro mě neznamená čas, kdy už nemusím nic dělat. Takto žít prostě neumím.  Nohy na stole jsem neměla obrazně nikdy a kytičky na zahrádce zvládám, mimochodem mám je moc ráda.

Za chvíli vám končí vaše první volební období. Jaké to pro vás bylo?

Bylo to hodně náročné na čas, občas i na nervy. Kdo si to nikdy nezkusil, nemůže znát rozsah prací, a to i na tak malé obci, jakou je Slatina. Zde nemáme žádné úředníky, všechna administrace je na vedení obce, které se u nás skládá z účetní, starosty a místostarosty. Protože jsem již v důchodovém věku, mám čas jednotlivé agendy zpracovávat, což by při zaměstnání nešlo. Využíváme hodně dotačních titulů. V poslední době se nám podařila rekonstrukce hráze a přelivu rybníka. Opravili jsme obecní budovy, postavili nové venkovní podium a vysadili celkem 45 stromů v obci a okolí.  A to je právě ta odměna za moji práci, když vidím, že se obec posunula.

Hodláte na podzim ve volbách obhájit svůj mandát?

Ano, pokusím se svůj mandát obhájit. Jsme dobrý kolektiv a ráda bych pokračovala ještě jedno volební období, protože máme rozpracované dva větší projekty.

Jaké to jsou?

Jedním je vybudování čističky odpadních vod, současně máme v plánu pokládku zemních kabelů nízkého napětí. Čtyři roky je krátká doba na realizaci větších projektů a bohužel i covidová doba nás částečně zbrzdila v jejich realizaci.

Před odchodem do důchodu jste pracovala na městském úřadě v sousedních Horažďovicích, také jste pracovala jako účetní pro FK Svéradice v době jeho nevětší slávy. Jak na to vzpomínáte?

Na městském úřadě jsem pracovala 24 let v pozici vedoucí živnostenského odboru. Byla to práce s podnikateli, měla jsem tady možnost načerpat informace a zkušenosti, které nyní mohu využít právě jako starostka. Fotbal byl a stále je můj koníček. Hrál ho ve Svéradicích můj manžel a nyní v tom pokračuje i vnuk Marek v Plzni. Dělala jsem od roku 1982 pokladní klubu a zažila největší slávu fotbalu ve Svéradicích, kdy se postoupilo až do druhé národní ligy. Mám hodně pěkných vzpomínek na pohárové zápasy se Slávií, Ostravou, především mám ale díky fotbalu hodně přátel. Jsem možná výjimka mezi ženami, ale na dobrý fotbal se ráda podívám i nyní.

Pomohly vám zkušenosti z předchozího zaměstnání ve vaší nynější práci?

Určitě, díky tomu pro mě nebylo novinkou správní řízení, vedení schůze zastupitelstva, práce s Czech Pointem a další agendy. Slatina patří pod ORP Horažďovice, takže se stále potkávám s bývalými spolupracovníky. Vím, kdo jaké záležitosti zpracovává, na koho se obrátit o radu. V tom jsem měla určitě výhodu oproti začínajícím starostům bez znalosti státní správy.

Paní starostko, na vás je vidět, jak vás tato práce baví, i když je někdy náročná. Co vás na práci starostky štve?

Největší zátěží je administrativa, která mi přijde někdy zbytečná. Vadí mi například složitost u velkých dotačních titulů, kdy peníze dostanete, ale hodně jich investujete právě do administrace. Šlo by to určitě jednodušeji, s menšími náklady, aby peníze zůstaly obci. Zrovna tak by se mělo zjednodušit dokládání stále stejných potvrzení. Jsme zkrátka národ, kde se papíruje.

V obci se daří kulturnímu životu. Vyhlášené je například Slatinské léto. V čem je tato akce výjimečná?

Tato akce navázala na „Slatinský patník“, který byl zaměřený na kamenictví, jež má v naší obci dlouholetou tradici. V roce 2019 jsme akci přesunuli do venkovního areálu zahrady úřadu, kde k tomuto účelu využíváme i nové podium. K dispozici máme také dobré vnitřní prostory, dostupné sociální zařízení. A aby se mohli bavit i rodiče malých dětí, máme tu i dětský koutek. Na akci se setkávají lidé ze širokého okolí, přijdou si popovídat s přáteli při pěkné písničce. Ale ani tato akce by nemohla být úspěšná bez zapojení občanů Slatiny. Na přípravách, které zaberou hodně času, pomáhají především zdejší hasiči, je i místní tradicí, že ženy napečou občerstvení ke kávě.

Získali jste několik ocenění v soutěži Zlatý erb za webové stránky obce Plzeňského kraje, což je u tak malinkaté obce se značně omezeným rozpočtem vzácné. Jak to u vás děláte?

Naši obec z velké části tvoří chalupáři, kteří jsou především z Prahy. Právě jeden z nich, Petr Vápeník, nám vytvořil a spravuje webové stránky. Je to tedy hlavně jeho zásluha a patří mu poděkování. V letošním roce jsme získali již 11. ocenění, několikrát jsme zvítězili a dostali cenu veřejnosti. Je to příjemné a pro Slatinu ta nejlepší reklama. 

Obec, která by jinak byla klidná, trápí zvýšený počet tranzitní dopravy kvůli dopravě dřeva a zdejšímu kamenolomu. Podnikáte nějaké kroky, které by mohly vesnici ulevit?

Problém přepravy dřeva přes naši obec do vedlejší vesnice Chanovice, do firmy Pfeifer Holz s.r.o., řešíme už přes rok ve spolupráci s krajským úřadem a starosty z okolních vesnic. Když už bylo vše na dobré cestě, přišla válka na Ukrajině a s ní také velké zdražení pohonných hmot. To nám celou situaci ztížilo. Přesto se snažíme společně s výše uvedenou firmou odklánět dopravu na obchvat, který je zde vybudován a díky kterému by mohlo jezdit přes Slatinu méně aut. U místního kamenolomu není taková četnost jízd, a především nejezdí přes obec v nočních hodinách, což občanům nejvíce vadí.

Na závěr nám ještě prozraďte, jak trávíte nejraději léto?

Volných chvil, kdy opravdu vypnu, moc není. Mám čtyři vnoučata, takže o zábavu je postaráno. Mám ráda humor a ten dětský je nádherně upřímný. Právě v něm nacházím potřebnou energii. Ráda relaxuji u pěkné knížky. Jsem typ čtenáře, který rozečtenou knihu nerad odkládá. Když je čas, jezdíme s kamarádkami po výletech. Naposledy jsme byly v Českém Krumlově. Moc ráda také vzpomínám na hezkou akci na Šumavě, kde jsem se účastnila odhalení sochy sv. Vintíře, jež se nachází nedaleko kostela sv. Mořice na Mouřenci.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho úspěšných projektů ve vaší krásné obci i na zahrádce!

Rozhovor vedl Roman Svoboda, manažer SMS ČR v Plzeňském kraji