Články zpravodaje 7/2021

Kromě nedostavěné rychlostní silnice R6 a klasických starostovských problémů mě i mé kolegy z našeho kraje dost pálí stále neutichající téma – zneužívání zákona č. 106/1999, o svobodném přístupu k informacím. Každý občan v naší republice má ze zákona právo na informace, což je naprosto v pořádku a nemám s tím sebemenší problém. Ovšem až do chvíle, než si z Infozákona někdo vyrobí nástroj pro likvidaci vybraného úřadu. A nemusí to být občan z druhého konce republiky. V takových případech pak u starostek a starostů jedničkových obcí klidně hrozí i nervové zhroucení. A to i těch, kteří jsou součástí samospráv od roku 1998.

Vy jste se s takovým náporem také setkal?

Ano, osobně jsem měl tu čest si takový nápor žádostí vyzkoušet. První „křest“ jsem zažil v roce 2011, kdy přišly první „stošestky“ ve větším množství od jednoho našeho občana, jenž řešil svůj konkrétní problém s územním plánem obce. Když se dozvěděl, co potřeboval, skončilo to. Dnes, když něco potřebuje, osobně se přijde na obecní úřad zeptat. Už zjistil, že existují i jiné cesty se stejným efektem, že není potřeba ohánět se paragrafy, aby se dozvěděl požadované informace.

Co tedy považujete za největší problém?

To, že mají starostové podle zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, povinnost podávat velké množství informací, považuji za šikanování a zneužívání tohoto zákona.

Jak si to představit v praxi?

Dostanu například šest až sedm žádostí týdně od jednoho žadatele, a to třeba ze čtyř různých datových schránek. Takovým způsobem jich ke mně od července minulého roku dorazilo přesně 128. A vzhledem k tomu, že některé odpovědi se žadatelce nelíbily, došlo také na 52 odvolání. Pokud jsme se pokusili v některých případech sáhnout k zpoplatnění, žadatelka žádost obratem stáhla a následně ji rozdělila na dílčí žádosti. K rozeslání jí opět pomohlo vlastnictví více datových schránek. Někdy dorazilo i deset žádostí za jeden jediný den. Z vlastní zkušenosti tedy mohu potvrdit, že jsem opravdu každý den „s radostí“ otevíral datovou schránku a čekal, jaká jobovka na mě vyskočí.

Jaké dotazy to byly?

Velmi různé. Namátkou například, jak dlouho zaměstnanec obce zalévá kytičky v parku a čím, co žerou obecní ovce, které spásají obecní svah. Otázky někdy podobné těm, které pokládají děti ze školky svým rodičům. Opravdu si myslím, že samospráva obce se má zabývat důležitějšími a všem občanům prospěšnějšími úkoly.

Kdo vám pomohl s tím něco udělat?

Popravdě jsem to sám nestíhal a musel jsem si sehnat externí sílu na příkazní smlouvu, která mi pomáhala. Žádosti totiž přibývaly, odvolání chodilo snad na všechny odpovědi a zpoždění se netolerovalo. Žadatelka rovněž obcházela náš úřad a zasílala stížnosti na krajský úřad i na Úřad pro ochranu osobních údajů. Pozornosti se mi dostalo i kvůli trestním oznámením. Takovou pomyslnou třešničkou byl vánoční dárek v podobě webové stránky s živým odpočtem mého čtvrtého funkčního období ve funkci starosty, který mi dorazil. V ten moment už jsem byl opravdu na pokraji zhroucení, protože nebylo kde se dovolat pomoci.

Jak to aktuálně vypadá?

Zlom naštěstí nastal po jednom setkání s krajským manažerem SMS ČR Romanem Svobodou a naším pověřencem pro ochranu osobních údajů Markem Komárkem. Když jsem si jim postěžoval na bezvýchodnou situaci, začal se vítr obracet. Pánové oslovili legislativního analytika Dominika Hrubého, a ten se spolu s Oldřichem Kužílkem, autorem zákona 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, s naší situací seznámil. Společně vypracovali obsáhlou zprávu podloženou i soudními nálezy, kde konstatovali, že v tomto množství a způsobu podávání se jedná o zneužívání práva na informace. Nyní je relativně klid. Počítám ale, že si žadatelka najde podobný způsob, jak náš jedničkový úřad zaměstnat.

Co byste doporučil ostatním starostům, kteří se potýkají se stejným problémem?

Pevné nervy a dohodu s rodinou, že budou na úřadě trávit mnohem více času než obyčejně. Také, aby nezapomínali, že jsou kolem nás stále i lidé, které naše problémy skutečně zajímají a mají sílu i odhodlání s tím něco dělat

Máte návrh řešení, jak situaci do budoucna změnit více ve prospěch starostů?

Pomyslné misky vah jsou aktuálně jednoznačně nakloněny na stranu žadatelů. Aby došlo alespoň k nějaké rovnováze, bylo by potřeba zavést platbu či zálohu za požadovanou informaci předem. Pokud by se jednalo o informaci, která je pro žadatele zásadní a týká se věci přímo v jeho zájmu, poplatek by obec mohla vrátit. Pokud se ale Infozákon používá jako zbraň ke zničení malé obce, bylo by to na místě. 

Foto: Jan Ryba, starosta obce Poustka

Rozhovor vedl: Roman Svoboda, krajský manažer SMS ČR pro Karlovarského kraje